Nůž je od starověku magický nástroj

Myslíte, že nůž byl obdařený jen na vaření,

ne nejdříve byl vyvinutý jako zbraň.

Je to nejznámější magická zbraň, používaná jak v boji,

tak na rituály.

Přitom ji každý den bereme do ruky, a přitom s ní byly

zabíjeny i rituálně oběti od novorozenců, po starce a ženy.

Nůž dle starých svitků je prý dar bohů,

který nám nahradil drápy a zuby šelem.

Prvním nožem byl kamenný nůž, jeho sestrami a

bratry bylo kopí a oštěp, takzvaný prodloužený nůž.

První pazourkový nůž nesloužil jen k porcování a

čištění kůží, ale i k zabíjení. Pokud se jedná o obětní nože,

ty strašně dlouho přetrvávaly kamenné.

I když v té době lidé již kov znali, nepoužívali je na své oběti.

Krásným místem, kde je nůž magickým nástrojem,

je chrám v poušti Abú Sír, tam jsou hieroglyfy

namalovány funkce nože.

Nůž měl schopnost odřezávat nejenom maso,

ale i duševně nebe a zemi.

Také se dříve barvily rituálně krví býků,

někdo by řekl barbarství,

ale třeba u nás se krví býků barvilo dřevo, trámy a prkna.

V jižní Americe byly nože ze sopečného skla a byly tak ostré,

že jimi kněží při lidských obřadech vyřezávali zaživa srdce

obětím na oltářích pyramid.

Tento zvyk vyřezávání srdce zaživa si dlouhou dobu

uchovala Anglie, až do 16. století.

V Řecku a Mikénách se používal sekací nůž-Machaira,

který bezvadně prosekával hruď dobytku a velbloudům.

Ve slovanských hrobech jsou nože

nacházeny od devátého století.

Jako osobní předměty a nejdůležitější nástroje.

Brali si je sebou i na posmrtný život, aby měli obranu.

Nůž je však i nástrojem věštby,

rozkrajujeme s ním na štědrý den jablíčko.

Ale býval i zabodnutý do trámu nad prahem kvůli zlým silám.

Zlé bytosti dle tradic nesnáší nože a bojí se jich.

Zvláštní je i nalezený poklad na severozápadu Prahy.

Sedm bronzových dýk, některé byly vykládané jantarem.